12. června 2015

Volání netvora - Recenze

Autor: Patrick Ness
Originál: A Monster Call
Počet stran: 216
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Jota
Anotace: Příběh o velké odvaze malého kluka, který se postavil svému největšímu strachu. Třináctiletému Conorovi se do snů vkrádají noční můry. A jakpak by taky ne – jeho maminka je vážně nemocná, táta žije kdesi za mořem v Americe, babička ho pořád jen peskuje a spolužáci jsou tak trochu tyrani. Pak se rozhádá se svou nejlepší kamarádkou a zůstane na všechno sám. Tedy, skoro sám. V noci, vždycky chvíli po půlnoci, ho totiž navštěvuje netvor – obrovitánský chodící a mluvící starý strom, který roste na kopci za domem. Postupně Conorovi vypráví tři starobylé příběhy a učí jej, že věci často nejsou takové, jakými se na první pohled zdají. A že naším největším nepřítelem je náš vlastní strach. Netvor chlapce ponouká, aby povyprávěl čtvrtý, poslední, příběh sám. Vlastně po něm chce tu vůbec nejtěžší věc – podívat se děsivé pravdě do očí. Dokáže to Conor?

Můj názor: Knížka má jen 216 stránek, ale je celkem dost těžká, má silné listy a na dotyk jakoby povoskované, celou knihu doprovází moc hezké ilustrace, díky kterým kniha působí ještě více temněji a strašidelněji. Obálku má kniha úplně jinou než papírový přebal, ale neumím se rozhodnout, která se mi líbí víc. Písmo je větší, není moc po celých stránkách, protože je přizpůsobeno obrázkům, po grafické stránce je kniha zcela pro děti, po obsahové bych řekla, že až tak moc ne.

Máme tady hlavní postavu chlapce Conora (díky čemu by se ta kniha mohla líbit i klukům, protože těm je většinou příběh vyprávěný z pohledu kluka milejší), já bych za hlavní postavu přiřadila i našeho Netvora, protože přece jen v celé knížce hrál dost významnou roli.

Příběh začíná Conorovými nočními můrami, ve kterých ho někdo volá, Conor zatím netuší kdo nebo co na něj každou noc volá. Později se mu však sám Netvor přizná, kdo je, ve dne ho můžeme vidět jako tis (Tis je strom s jedovatými bobulemi), postupem času začne Tis Conora strašit jehličím a bobulemi, poté ho vydírá s tím, že Netvor poví Conorovi tři příběhy a on mu naoplátku poví čtvrtý závěrečný příběh, o tom čeho se Conor nejvíce bojí-jeho temné tajemství. A tak se každou noc začnou scházet, Tis si bude brát podobu muže z větví, a poté začne vypráví své příběhy, kdy byl donucen se přeměnit. Kolem Netvora je po celou dobu takové zvláštní tajemství, Conorova maminka, která trpí rakovinou o Tisu stále mluví a Conora by zajímalo proč. Konec jsem čekala, ale byla jsem s ním spokojená. Jsem ráda, že si autor na nic nehrál.

Kniha je označená jako dětská, já bych ji kromě těch ilustrací za dětskou neoznačila.. Pointa příběhu je až úplně na konci, a nemyslím si, že to děti jen tak pochopí, i když by mohly. Knihu bych doporučila hlavně na oddych, nebo když chcete číst, ale nevíte co. Volání netvora se mi líbilo, ale vzhledem k ostatním knihám mu dám jen 3/5.
Hodnocení:
Obálka:



Sdílejte:
Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This Share on Tumblr

Štítky článku:
,

0 komentářů:

Okomentovat