
Originál: Child 44
Počet stran: 384
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Knižní klub
Anotace: Strhující kriminální příběh s reálným pozadím zasazený do Sovětského svazu 50. let minulého století. Brutální stalinský režim udržuje všechny občany ve strachu a přikazuje jim věřit, že socialistické společnosti se podařilo zcela vymýtit zločinnost. Mrtvý chlapec nalezený u železniční trati v Moskvě proto nemohl být zabit, jak tvrdí jeho příbuzní. Příslušník ministerstva státní bezpečnosti Lev Děmidov splní rozkaz nadřízených a pomůže zatajit fakta, začnou v něm však hlodat pochybnosti. Brzy poté se společně s manželkou Raisou ocitnou ve vyhnanství na Urale. Zdá se však, že k vraždám dětí dochází i tam… Román Dítě číslo 44 vychází ze skutečného případu sériového vraha Andreje Čikatila. Byl přeložen do 36 jazyků, nominován na 17 mezinárodních cen (mj. Man Booker Prize) a ověnčen sedmi z nich.V českých kinech od 28. 5. 2015.
Můj názor: Když jsem začínala Dítě číslo 44 číst, čekala jsem nechutně popsanou tyranii, pozadí války a nemilosrdné rozhodnutí. Nemohu říct, že bych tam tyto faktory nenašla, jen byla kniha mnohem víc detektivní, než jsem si představovala. Z recenzí ostatních blogerů (například Rodaw), jsem čekala mnoho scén při, kterých mě bude mrazit v zádech, toto se však nedostavilo. Velmi špatně mi bylo při prologu, kde byl hon na kočku, a jelikož miluju kočky, rvalo mi to srdce. To, že se takového případy v tom období stávaly běžně, mi nahání hrůzu, hladomor je odporná věc, nikomu to nepřeju. Ten pocit beznaděje musí být strašný, a pokud už to dokonce dospěje do fáze kanibalismu je to ostrašující případ.
Příběh odehrávající se v Rusku, inspirovaný skutečným sériovým
vrahem dětí Andrejem Čikatilem, skrývá mrazivou podstatu utrpení, beznaděje,
korupce, umírání, nadřazenosti a velké moci vysoce postavených. Více než kruté
vraždy mě znechucoval přístup všech vyšších příslušníků MGB. Díky knize
poznáváme prostředí, v jaké museli kdysi lidé žít, zároveň zjišťujeme, jak
málo stačí k tomu, aby se někdo stal krutým sériovým vrahem malých dětí.
Autor si s námi ohledně postav velice zahrával. Stejně
jako v té době jste nemohli vědět, kdo je špion a kdo ne, podobně to bylo
i v této knize. Za hlavní postavou Lvem jsem tedy vždy stála, fandila jsem
mu a doufala jsem, že vše dobře dopadne a on bude moct žít, alespoň nějak
klidnější život. Celou dobu jsem měla malé podezření, které se mi nakonec
potvrdilo! (Magie) Ohledně Raisy jsem si nikdy nebyla jistá, jaký na ní
mám mít názor, zda jí věřit nebo ne. V knize jsem našla spoustu postav,
které jsem neměla ráda jako třeba Rainsin spolupracovník Ivan, nebo
vyšetřovatel Vasilij Nastěrov.
Musím říct, že Tom Rob Smith píše velice pěkně, přestože jsem
knihu četla déle, než jsem zvyklá, autorův jazyk se mi velice líbil. Prostředí
zde bylo vylíčeno velice reálně, s postavami jsem se sžila velice snadno,
některých osob mi bylo velice líto, jiné bych naopak nejraději ihned upálila na
hranici. V tomto je kniha velice dobře napsaná, reálnost a různorodost postav
je velice poutavý prvek, který by mohl zaujmout mnoho čtenářů.
Výhradu mám snad jen k mnoha malým písmenům na stránce,
tyto zpracování Knižního klubu jsem nikdy neměla ráda, ale za to ta kniha
nemůže. Obálka je nádherná, a po přečtení zjistíte, jak moc se váže k samotnému
příběhu.
Dítě číslo 44 bych určitě mohla doporučit, nyní mám
rozkoukané také letošní filmové zpracování. Zatím moc nemohu posoudit jak je
film věrný knize, nebo naopak vůbec. Slyšela jsem, že je o dost mírnější než
kniha, tak jsem zvědavá. Pokud vás zajímá vše okolo druhé světové války, myslím
si, že vám kniha padne do noty. Určitě je to kniha pro milovníky historie,
napětí, detektivek a možná i thrillerů. Letos už se asi nepoštěstí, ale určitě
bych si během příštího roku chtěla pořídit i zbylé díly do série a trilogii mít
dočtenou.
Za poskytnutí této knihy k recenzi velice děkuji
obchodu kvalitniknihy.cz, Dítě číslo 44 u nich zakoupíte velice výhodně a to
zde.
Sdílejte:
0 komentářů:
Okomentovat