18. listopadu 2015

Labyrint: Útěk - Recenze

Autor: James Dashner
Originál: The Maze Runner
Počet stran: 360
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Yoli
Anotace: Všechno se změní... Když se Thomas probudí ve výtahu, nepamatuje si nic než své křestní jméno. Nemá žádné vzpomínky na rodiče ani na domov a netuší, jak se dostal tam, kde je. Jeho paměť je prázdná. Není však sám. Když se výtah otevře, Thomas zjistí, že má kolem sebe chlapce, kteří ho uvítají na Place, širokém prostranství uzavřeném vysokými kamennými zdmi. Placeři, jak si jeho obyvatelé říkají, nevědí, proč nebo jak se tam ocitli. Kam jejich paměť sahá, vědí jen to, že každý den se otevřou kamenné brány do labyrintu, jenž je obklopuje. A stejně tak se každou noc pevně zavřou. Jednou za měsíc přiveze výtah nového chlapce. A nikdo nechce zůstat v labyrintu po setmění. Thomasův příchod Placeři očekávali. Ale další den se objeví dívka - vůbec první, která na Plac dorazila. A ještě překvapivější je zpráva, kterou jim doručí. Placeři byli vždy přesvědčení, že když se jim podaří labyrint kolem Placu vyřešit, najdou cestu domů... ať je to kdekoli. Ale čím dál víc se zdá, že Labyrint řešení nemá. Dívčin příchod nevysvětlitelně způsobí, že si Thomas začně připadat jiný. Něco mu říká, že by mohl znát některé odpovědi - kdyby našel způsob, jak se dostat k temným tajemstvím uzamčeným v jeho mysli.

Můj názor: Myslím, že příběh z labyrintu všichni moc dobře známe, dokonce i nečtenáři ho znají díky filmovému zpracování. Jak už je však známé knihomol toho vždy ví víc, a to samozřejmě platí i tady! Jelikož do filmu se nikdy nevleze všechno.
Thomas je podle mě v Labyrintu jakousi obdobou Katniss v Hunger Games, po jeho objevení se stává tváří začínající revoluce/vzpouře, pro ostatní představuje naději a jakýsi směr, kterým se mají vydat do zbytku světa. Ze začátku Thomas není moc oblíbený, protože se jeho příchodem mění spoustu pravidel a zvyklostí. Také se nestává, že by bažant mohl být běžcem. Postupem času se však ukazuje, že Thomas do labyrintu nepřišel náhodně-byl tam nasazen. O to větší začíná "vzrůšo".

Další změna přichází s Teresou. Opět je porušen časový řád, ve kterém dříve bažanti přicházeli, a navíc je to holka. Teresa ovšem přijíždí v bezvědomí, sotva mluví, i když jediné co říká je stále Thomasovo jméno.

Mezitím co někteří pátrají po důvodu, z jakého je Teresa vyslána do labyrintu, jiní seznamují Thomase s chodem jejich komunity, s pravidly a objevy. Několik chlapců je také kousnuto Rmuty, a tak se čeká na jejich uzdravení. Rmutové jsou totiž záhadná stvoření, žijící v labyrintu, jejichž kousnutí může být i smrtelné.
Hlavní rozdíl knihy oproti filmu je ten, že v knize spolu Thomas a Teresa telepaticky fungují. Neví jak, ale přesto spolu v hlavě zvláštním způsobem mluví. Tuto schopnost objevili zcela náhodně, když jeden přemýšlel tak jakoby mluvil k tomu druhému. Dále pak například na konci v knize zadávali jako kód slova a ve filmu to byla čísla. U filmů je to bohužel tak, že ti kteří nečtou si zfilmovanou knihu užijou a nějaká knižní předloha je nezajímá, naopak knihomolové to velmi porovnávají. Což je i můj případ, ať už nejdříve čtu knihu nebo vidím film, vždy velmi porovnávám. Nezastávám názor, že kniha je vždy lepší než film, protože to není pravda - tady se mi líbilo oboje. Jsem zvědavá na druhý díl, který je prý skoro úplně jiný jak v knize, tak ve filmu. Kamarádka už film viděla, byla z něj nadšená, ale podotýkám, že knihu nečetla. Naopak knižní svět je na dva tábory, ti kteří druhý díl rádi nemají a ti kteří ano. Jsem zvědavá, k jaké skupině se nakonec přidám já. Každopádně vám Labyrint můžu doporučit.

Hodnocení:
Obálka:



Sdílejte:
Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This Share on Tumblr

Štítky článku:
,

0 komentářů:

Okomentovat