9. ledna 2016

Druhá stříbrná kniha snů - Recenze

Autor: Kerstin Gier
Originál: Silber: Das zweite Buch der Träume
Počet stran: 360
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: CooBoo
Anotace: Liv je v šoku: Secrecy zná její nejtajnější tajemství. Ale odkud? A co před ní Henry skrývá? Co je to za podivnou postavu, která se potuluje a řádí v nekonečných chodbách snového světa? A proč je Livina sestra Mia najednou náměsíčná?
Noční můry, záhadná setkání a divoké pronásledování zrovna nesvědčí dobrému spánku. K tomu se musí Liv vyrovnat se svou nově poskládanou rodinou a intrikánskou babičkou. A faktem, že existují lidé, kteří s ní mají nevyřízené účty. Jak přes den, tak v noci…

Můj názor: První recenze tohoto roku bohužel nebude příliš pozitivní, jednoduše pro mě velké zklamání a já jen mohu doufat, že je to prokletí druhých dílů. Nebo nějaká jiná magic whatever.

Bohužel hned na začátek musím přiznat, že jsem první díl Knih snů skoro zapomněla, pamatuju si sice stručný děj, ale princip jakým Olivie chodila do snů, co tam dělala apod., jsem zapomněla na plné čáře. Mrzí mne, že to na začátku druhého dílu nebylo nijak připomenuto. A tím myslím jako vážně nijak. Většinou se setkávám s tím, že v sériích je předchozí díl nějak zopakován, či alespoň vysvětlen nějaký princip např. cestování v čase, kouzel atd. Dále jsem si pamatovala akorát tak tajný deník Secrecy "Třesky plesky", který psala anonymně a nikdo z okolí ani školy, tak nevěděl kdo vlastně Secrecy je, a tím moje vzpomínky na první díl skončily. Smutné, já vím. Vlastně by možná nebylo tak špatné, aby byla celá kniha napsána formou z blogu Třesky plesky. Rozhodně by to přidalo na originalitě a tajemnosti.
Florence, starší sestra již naše hlavní hrdinka Liv získala tím, že se její mamka a Ernest dali dohromady, je pořád protivná, zlá, zákeřná a nesympatická. Olivii a Miu nemá ráda a já nechápu proč. Za to jsem naopak já neměla ráda ji, i když na druhou stranu všechny umí být náladové. Liv také není má oblíbená hrdinka, občas se chovala jako dost velká pubertální husa až mě to doslova štvalo. Její chování ohledně Henryho ani vůči některým členům rodiny mi přišlo v některých situacích dost nesmyslné. Mia mi až tak nevadila a překvapivě jsem měl asi nejraději Graysona, jelikož mi přišel asi nejrozumnější a nejvíce v pohodě. Když nad tím tak přemýšlím, nenašla jsem na skoro žádné postavě nic dobrého. I když Secrecy není plnohodnotnou postavou je mým oblíbencem.

Tato kniha mě bohužel velice nudila, ačkoliv jsem se na ni hodně těšil tak mě zklamala a za půlkou knihy jsem už četla velmi pomalu. Nebavilo mě to, a co řeknu na závěrečný třetí díl, opravdu netuším. Určitě si ho přečtu, neboť mě zajímá kdo je Secrecy a pokud to tam nebude odhalené tak se asi naštvu. Případně si to nechám od někoho vyspoilerovat. Autorku mám velice ráda, její sérii Drahokamů miluju, ale Stříbrné knihy snů už jsou na tom o dost hůř. Za mě tedy bohužel ne.
Hodnocení:

Obálka:


Sdílejte:
Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This Share on Tumblr

Štítky článku:
,

0 komentářů:

Okomentovat