16. května 2017

Mluv - Recenze

Autor: Laurie Halse Anderson
Originál: Speak
Počet stran: 200
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: YOLi
Anotace: Jsi si jistá, že tobě se to stát nemůže?! Melinda Sordino nastupuje do prvního ročníku na Merryweatherskou střední s cejchem na čele. Potom co zavolala na závěrečný školní večírek policii, se s ní skoro nikdo ze spolužáků nebaví. Už jen cesta do školy představuje pro Melindu obrovské sebezapření, následují však o nic méně trýznivé hodiny a hodiny se spolužáky, kteří ji ostentativně přehlížejí. Melinda se uzavírá do sebe a čím dál více se izoluje od svého okolí. Málokdo by si všiml, že téměř nemluví, a už ani nikoho nezajímá, proč tehdy na policii zavolala...

Můj názor: Když začnete číst tuto knihu, možná vás trochu překvapí, že se zde v podstatě nevyskytují počítače, telefony, sms, facebook a podobné moderní vychytávky. Trošku to působí jako kniha z pravěku. Je to kvůli tomu, že Mluv je kniha stará už 18 let. Její první vydání vyšlo v roce 1999 a kvůli tomuto faktu jsem trochu přehodnotila svůj celkový názor. Když to vezmeme s nadhledem, tehdy nebyly takové znalosti sociálních problémů jako dnes, google ani wikipedie nebyly k dispozici 24/7 a o všem se spíše mlčelo, než mluvilo.

Ústřední postavou celé knihy je čerstvá středoškolačka Melinda Sordino. Nikde nebyl řečen její věk, ale protože autorka je z USA a tam se na střední chodí dříve, tak mi z celého textu nějak vyplynulo, že by jí mohlo být kolem čtrnácti let. (Nakonec jsem měla pravdu, bylo jí třináct, když se stala ta věc, kvůli které nemluví). Z Mellie po celou dobu vyzařuje nechuť k životu, mrzutost a absolutní nezájem o cokoliv. Poté co zavolala na závěrečný večírek policii, se s ní už nikdo nebaví a jí to zcela pochopitelně rozdrtilo a demotivovalo. Stala se vyvrhelem společnosti a místo toho, aby svůj čin někomu vysvětlila, raději se smířila se svou pozicí „té dívky v koutě“. Nikdo z rodiny ani bývalých kamarádů neví, co se té noci stalo.

Melinda s nikým nemluví a ani doma to nemá jednoduché, rodiče spolu mluví minimálně a s Mellie komunikují jen pomocí lístků na lednici. Melinda postrádá kamarády, se kterými by si mohla popovídat, na obědech a v hodinách taky nemluví. Protože právě nastoupila do prváku na střední školu, začne její nemluvnost zajímat ředitele, učitele i výchovnou poradkyni, ale ona prostě mluvit nechce, nemá k tomu důvod.

Ráda bych se pozastavila u školy a školního prostředí, které je v knize vykresleno. Jako v každé typické YA z USA se zde vyskytují školní sportovní týmy a roztleskávačky, ale všechno ostatní je asi padlé na hlavu. Studenti v Merryweatherské střední dostávají poznámky například za to, že jdou po chodbě, nebo čekají na oběd v jídelně. Jsou jim za to zhoršeny i známky z chování. (Prostě co to jako je? Nechápu to.) Kniha je rozdělena do čtyř částí podle školních čtvrtletí. Na konci je vždy Melindino vysvědčení a já stále nemohu pochopit, proč mají známky za chování v jídelně či oblečení. Sice tam jsou i normální a obvyklé předměty jako biologie, dějepis, angličtina, španělština, tělocvik, algebra, chování aj., ale to mi nezabrání myslet si o autorčině vyspělosti své.

Nejsem nějak přehnaně pozitivní člověk, ale Melindin negativismus a nicnedělání, mi v průběhu čtení začali trochu vadit. Proč nešla k psychologovi a nesnažila se s tou situací vyrovnat? Proč neřekla policii pravdu? Věřím, že by jí to pomohlo, ale zároveň vím, že i v reálu existují oběti, které o svých zážitcích nemluví. Pořád si jen stěžuje na všechno možné a ke konci je to už dost otravné. Je to jako bychom si četli nějaké nabručené zápisky z deníku malé holky. Ovšem vzhledem k tomu co prožila ve třinácti letech, asi chápu její frustraci, hněv a strach. Nejen spolužáci umí být pěkně zlí a zákeřní, takže se jejímu strachu promluvit vlastně nedivím.

Vyprávění nepravidelně přeskakuje o několik hodin nebo dní, takže čtenář dopředu neví, kde se zrovna ocitne. Mluv nemá kapitoly, je to kniha členěná do čtyř částí a v průběhu se vyskytují takové menší nadpisy s jiným stylem písma, které asi mají symbolizovat kapitoly. (Mám ráda kapitoly, takže to je pro mě docela mínus) Zkrátka tahle kniha nemá žádný řád. Připadala jsem si jako bych četla nějakou amatérskou povídku na Wattpadu akorát v papírové verzi.

O této knize jsem v podstatě slyšela jen jednu jedinou myšlenku, a tou bylo, že kniha má dobré téma, ale je špatně zpracované. S tímto faktem musím bohužel souhlasit. Kniha je napsána hodně primitivně až dětsky, přestože problematika, které se týká je velmi důležitá. Mrzí mě forma zpracování, ale věřím že problém je na straně doby. Před osmnácti lety se o takových věcech prostě nemluvilo. Dnes se o násilí také moc nemluví, ale mělo by.

Kniha je opravdu tenká, má jen 200 stran a to je vlastně dobře, protože kdyby tam bylo ještě víc toho nicneříkajícího vyprávění a přeskakování, tak to asi budu dočítat s opravdovou nechutí. Je to taková jednohubka na jedno odpoledne, takže nikomu určitě neuškodí si ji přečíst. Přeneste se přes to starodávné zpracování a soustřeďte se na vývoj psychiky hlavní hrdinky, vyplatí se to. Mně po dočtení bylo smutno, a to se mi jen tak u nějaké knihy nestane.

Mluv doporučuju všem mladým holkám (i klukům), klidně už od druhého stupně základní školy - hlavně jako varování. Varování před tím, že alkohol není neškodný a následky naivních životních chyb můžou s psychikou mladého člověka udělat divy. Zpracování a úroveň knihy jsou opravdu tragické, ale je důležité, aby se o takových věcech alespoň mluvilo, a to tahle kniha dělá. Původně jsem chtěla hodnotit 3*/5*, ale nakonec dávám takové slabší 4*.
Hodnocení:

Obálka:


Sdílejte:
Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This Share on Tumblr

Štítky článku:
,

5 komentářů:

  1. 18 let? Hustý. Já pořád automaticky počítala, že je to něco současného :D
    Nicméně jak to tak čtu, asi je nakonec dobře, že jsem se tu knihu nikdy nakonec neodhodlala koupit, ačkoliv jsem nad tím uvažovala. Vím, že říkáš, že téma je to důležité a věřím tomu, ale... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono jak se zdá v Česku prostě knihy vycházejí se zpožděním :D Já jsem nevěděla, že to je staré 18 let, dokud jsem to nehledala.. Já myslím, že zrovna tobě by se to nelíbilo :D

      Vymazat
  2. Hezky napsáno. O knize jsem uvažovala, ale na základě mnoha recenzí jsem si to rozmyslela. Myslím, že se najdou knihy, kde je toto téma zpracováno velmi dobře, takže proč ztrácet čas s knihou, kde to není úplně ono.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu proč sis to rozmyslela, takže pokud o tom existují další knihy, tak proč nezvolit jinou :)

      Vymazat
  3. Mě se kniha docela líbila, hlavně kvůli tomu tématu. Ale netušila jsem, že je tak stará, ani že je podle ní filmové zpracování. Až se budu nudit, tak se po něm podívám :)

    OdpovědětVymazat