12. září 2017

Čáry života - Recenze

Autor: Veronica Roth
Originál: Carve the Mark
Počet stran: 424
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Anotace: Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, v galaxii, v které mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Většina dokáže ze svého daru vytěžit to nejlepší, ale Akos a Cyra jsou kvůli němu zneužíváni. Cyra je sestrou tyrana, jenž vládne celému válečnickému národu, a má dar bolesti, kterou její bratr zneužívá k tyranizování svých nepřátel. Cyra však chce být něčím víc než nástrojem v bratrových rukách. Akos pochází z mírumilovného národa a je nadevše oddaný rodině. Když ho společně s bratrem zatknou vojáci vyslaní Cyrinou rodinou, snaží se jen o jediné - zachránit bratra na úkor vlastního bezpečí. Akos a Cyra stojí před rozhodnutím -pomoci si navzájem a možná přežít, nebo přinést jeden druhému neodvratnou zkázu?
Hodnocení: 2,5/5
Můj názor: Po velmi úspěšné Divergentní trilogii z dystopického prostředí přichází Veronica Roth s prvním dílem plánované fantasy/sci-fi dilogie. Čáry života jsou po prvních několika stranách znatelně napsány typickým stylem autorky, jelikož stejně jako s Divergencí jsem s nimi měla jeden zásadní problém - nápad dobrý, zpracování nudné. Druhý díl, jehož název je zatím neznámý, by měl v angličtině vyjít následující rok (2018) a už předem můžu říct, že ten si rozhodně neplánuji přečíst.

Ocitáme se v novém universu, jehož středem je Slunce a společně s devíti planetami je tento komplex nazýván jako Shromáždění. V tomto novém typu vesmíru je běžné cestování a obchodování mezi jednotlivými planetami a na každé z planet žijí tři orákula - jedno přicházející, jedno sedící a jedno odcházející. Matka Akose, našeho mužského hlavního hrdiny, je na své domovské planetě sedícím orákulem. Protože dovednosti orákula se dědí geneticky, je tato skutečnost klíčová pro náš příběh. Podobně jako to, že pouze někteří členové vybraných rodin, dostanou do vínku osud, který potají vyřknou všechna orákula na všech planetách zároveň v okamžiku jejich narození.

Čáry života mají dva hlavní hrdiny, z jejichž pohledů je nám příběh vyprávěn - již zmíněného Akose obdařeného osudem a urozenou dívku Cyru Noavek, která se svůj osud nedobrovolně zato násilně dozvěděla od svého staršího bratra Ryzka. Cyra není jen obyčejnou sestrou panovníka, je to jeho zbraň, popravčí, zastrašovací prostředek, jeho všechno. Její ruce jsou pod pancířem pokryty nespočetným množstvím jizev. Jizvy neboli čáry života jsou v tomto světě tradicí - každá smrt znamená jizvu na předloktí. Osudy těchto dvou naprosto rozdílných lidí se setkají, když si Ryzek usmyslí únos Akosova bratra Eijeha, který by měl být údajným přicházejícím orákulem.

Cyra mi svým smrtícím darem ve formě doteku občas dost připomínala hlavní hrdinku Juliette ze série Jsem roztříštěná, která také před pár lety vyšla u nakladatelství CooBoo. Podobně jako mi Akos připomínal Adama a Warnera, jelikož byl na Cyřin smrtelný dotek imunní. Z hlediska originality to pro mě tedy nebylo nic nového. Universum a vztahy mezi planetami byly místy zbytečně komplikované a nelogické. Ani v polovině knihy jsem se stále neorientovala v některých věcech, jako byl proud nebo stíny které se Cyře rozlévaly pod kůží. Možná jen nejsem vhodný typ čtenáře pro čtení fantasy a ostatní to chápali bez problému.

Kniha je podle mě zbytečně dlouhá. Avšak nevím, které prvky a části by se mohly považovat za ty důležité a které by se daly vyškrtnout. Dohromady to jako celek vlastně celkem dává smysl, ale při čtení se to neskutečně vleče, akční scény jsou nezáživné, nudné a celé je to takové nemastné neslané. Zkrátka Čáry života se mi četly velmi pomalu a rozhodně to není jedna z těch knih, kterou potřebuji mít doma. Čtení jsem dlouho odkládala a možná je to právě kvůli tomu jak mě autorka zklamala s předchozími knihami, ale ani tímto dílem si u mě nezískala příliš velkou přízeň. Knihu bych mohla doporučit všem skalním fanouškům Veronicy Roth, které baví její styl psaní a zároveň také fanouškům kombinace sci-fi a fantasy příběhů. Kniha měla skvěle zvládnutou mediální kampaň, ale obsah tomu, dle mého neodpovídá.
Děkuji společnosti Albatros Media za poskytnutí knihy k recenzi.
Nejen tuto knihu od Veronicy Roth si můžete zakoupit zde.


Sdílejte:
Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This Share on Tumblr

Štítky článku:
,

0 komentářů:

Okomentovat