4. října 2017

Jediná vzpomínka Flory Banksové - Recenze

Autor: Emily Barr
Originál: The One Memory of Flora Banks
Počet stran: 256
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: CooBoo
Anotace: Sedmnáctiletá Flora nemá žádnou krátkodobou paměť, její mysl několikrát denně vymaže všechny vzpomínky, které nashromáždila, a vrací se do věku deseti let, kdy jí byl z mozku vyoperován nádor. Když však políbí Drakea, který den nato opouští město, vzpomínka jí zůstane. Flora je přesvědčena, že právě on by dokázal jí vrátit vzpomínky a scelit její mysl. A když jí Drake navrhne, aby za ním přijela do malého městečka na druhé straně světa, Flora souhlasí. Je si totiž jistá, že právě v tom okamžiku jí začíná nový život. A tak vyráží na cestu do malé vesnice na severu Norska jen s nápisem Buď statečná napsaným na kůži a s papírem, na který si poznamenala, kdo je a kam putuje. Ale od momentu, kdy dorazí k polárnímu kruhu, nic není takové, jak se zdá být. A ona musí být víc než jen statečná, aby poznala sama sebe a dostala se do bezpečí.
Hodnocení: 4/5
Můj názor: Na tuto knihu jsem poprvé narazila náhodně na bookdepository, kde mě zaujala její obálka, ale protože jsem v té době měla (a pořád mám) dost knih na čtení, nějak jsem na ni zapomněla. Když poté vyšla v českém překladu, rozhodla jsem se, že ji zkusím.

Flora vypadá jako jakákoliv sedmnáctiletá dívka, ovšem každý v jejím okolí ví, že trpí ztrátou krátkodobé paměti. Každých pár hodin zapomene úplně vše, co se právě odehrálo a neustále se ve svých vzpomínkách vrací zpět do dětství. Díky této amnézii hlavní hrdinky knihu nemůžou doprovázet nějaké sáhodlouhé popisy jí nebo jejího okolí, nemělo by to totiž smysl. Tudíž pro člověka, který popisy neumí ocenit a nemá je moc v lásce, je tato kniha naprosto ideální volba. Sama popisy moc nemusím, a tak mi tato jednoduchost knihy sedla do noty.

Dějově je tato kniha velice těžko specifikovatelná, jelikož je dobré do ní jít pouze se znalostí anotace. Pokud byste byli s příběhem a jeho koncem seznámeni předem, konečný wow efekt by na vás neměl příliš vliv. Kniha nemá na první pohled znatelné hlavní téma, tedy alespoň pro mě to byla v prvních chvílích pouze jednohubka, které se ale proměnila v pozoruhodný příběh s nečekaným hlubším tajemstvím.

Flora si nepamatuje nic od doby, kdy jí bylo deset let a lékaři jí vyoperovali nádor na mozku spolu s centrem krátkodobé paměti. Trochu mě zarazila Flořina slovní zásoba, kterou by její desetileté já nejspíš neovládalo a také to, že některé činnosti jí vůbec nedělaly problém, ačkoliv desetileté děvče by takovéto činnosti sotva ovládalo (např. holení nohou). Skutečnost, že Flora dospívá jako normální teenager (objevuje se u ní touha po první puse a vztahu) si dost protiřečila s tím, že si pamatuje pouze věci do deseti let svého věku. Toto mohla autorka lépe promyslet, ale v mnoha knihách se vyskytují horší nesrovnalosti.

Neustálé opakování a připomínání Flořiných myšlenek a mouder, pomocí deníkových zápisů a čmáranců na rukou, se může do určité chvíle zdát dosti otravné a nervydrásající. Ovšem později, když Flora mění své zažité zvyky a odlétá úplně sama na Špicberky, se kniha poměrně dost mění. Po celou dobu čtení jsem nevěděla, co mám očekávat na další stránce a jak to vlastně celé dopadne. I přes úspěšné docestování na Špicberky se Flořina paměť stále nelepšila a kniha se tak stala jakousi honbou za ostrovní vzpomínkou.

Vzhledem k nesamostatnosti hlavní hrdinky a jejímu spontánnímu cestování na vlastní pěst během absence rodičů, se dalo předpokládat, že Flora projde jakýmsi osobním rozvojem a sebepoznáním. Nejen Flora si díky tomuto sebepoznání uvědomí, že carpe diem je opravdu důležité. Na konci se také společně s ní dozvídáme úplnou pravdu o všem a o všech. Jsem ráda, že autorka hned na začátku uvedla to, jakou konkrétní nemocí Flora trpí, její příznaky a co je její příčinou. Pokud by tato skutečnost měla být vrcholným odhalením celého příběhu, bylo by to docela o ničem.

Jediná vzpomínka Flory Banksové pro mě byla poměrně čtivá jednohubka, kterou jsem přečetla za pár hodin. Autorka píše velmi jednoduchým a chytlavým stylem, díky kterému stránky mizí opravdu rychle. Vzhledem k jednoduchým větám a žádným složitostem je kniha vhodná především pro mladší nenáročné čtenářky, které hledají něco jednoduchého ke čtení. Ovšem i starším čtenářům má tato kniha co nabídnout.

Děkuji společnosti Albatros Media za poskytnutí knihy k recenzi.
Nejen tuto skvělou oddychovku si můžete koupit zde.


Sdílejte:
Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This Share on Tumblr

Štítky článku:
, ,

6 komentářů:

  1. Ňah, proč je všechno, o čem si řeknu, že to vypadá dobře, poslední dobou pro mladší čtenáře? :D Láká mě to, ne že ne... tak uvidím :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi je to teď trend psát pro mladší čtenáře.. :D Fakt netuším :(

      Vymazat
  2. Pěkná recenze, rozhodně se chystám knihu číst, tak uvidíme. Snad mě bude bavit i přes to, že už nějaký ten pátek nepatřím do cílovky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím si, že já už také do cílovky nepatřím, ale líbilo se mi to :) Jsem zvědavá co na knihu řekneš.

      Vymazat
  3. Kéž by bylo na čtení více času! I tato kniha mě lákala, ale asi ji nestíhám :p

    OdpovědětVymazat